Projev předsedy Rady lidových komisařů a lidového komisaře zahraničních věcí V. M. Molotova na VII. zasedání Nejvyššího sovětu SSSR 1. srpna 1940

Vjačeslav M. Molotov, předseda Rady lidových komisařů SSSR, ministr zahraničních věcí SSSR a fakticky druhý muž v Sovětském svazu během Stalinovy vlády.

   Již před 2. světovou válkou probíhaly mezi Stalinovým Sovětským svazem a Třetí říší obchodní styky. V roce 1939 tyto dvě země začaly spolupracovat i politicky a vojensky, což Sovětskému svazu přineslo mj. i územní zisky; východní polovinu Polska, část Finska, část Rumunska a Litvu, Lotyšsko a Estonsko.

   1. 8. 1940 přednesl na VII. zasedání Nejvyššího sovětu SSSR Vjačeslav Molotov projev, ve kterém mj. shrnul spolupráci s nacistickým Německem a územní zisky, které tato spolupráce Sovětskému svazu přinesla.

Projev předsedy Rady lidových komisařů a lidového komisaře zahraničních věcí V. M. Molotova na VII. zasedání Nejvyššího sovětu SSSR 1. srpna 1940

   Bolševik, čís. 14, srpen 1940

   (výňatek)

   Soudruzi poslanci!

   Za čtyři měsíce, které uplynuly od šestého zasedání Nejvyššího sovětu, došlo v Evropě k velmi závažným událostem. V důsledku rozvíjejících se válečných operací ze strany Německa - nejprve v Norsku a Dánsku, posléze v Belgii a Holandsku a nakonec na území Francie - nabyla válka v Evropě velikých rozměrů. K Německu se 10. června připojila Itálie a vyhlásila válku Anglii a Francii. Tím vstoupila do války čtvrtá největší evropská velmoc.

   Na jaře tohoto roku začala se válka rychlým tempem stupňovat. Aniž bychom se chtěli zdržovat u událostí v Norsku, Dánsku, Belgii a Holandsku, musíme zvláště poukázat na fakt rychlé porážky a kapitulace Francie. Během jednoho či půldruhého měsíce německá armáda nejen zlomila odpor Francie, ale donutila ji i podepsat podmínky příměří, podle nichž značná část území Francie, včetně Paříže, zůstává územím okupovanými německými vojsky. Nicméně Francie, i když dosáhla příměří, nedosáhla ještě míru. O podmínkách míru není ještě nic známo. Ze dvou spojenců, protivníků Německa a Itálie, zbyla pouze Anglie, která se rozhodla pokračovat ve válce s pomocí USA.

   Není zde nutno zabývat se všemi příčinami porážky Francie, která odhalila její mimořádnou slabost ve válce. Je jasné, že příčina zde nespočívá pouze ve špatné přípravě na válku - ač je tato příčina všem zřejmá. Nemalou roli sehrála zde rovněž ta okolnost, že francouzské vládnoucí kruhy - na rozdíl od Německa - se zcela lehkomyslně postavily k otázce úlohy a specifické váhy Sovětského svazu v evropských záležitostech. Události posledních měsíců názorně ukázaly ještě něco více. Ukázaly, že vládnoucí kruhy Francie nebyly spojeny s lidem, nejenže se o něj neopíraly, nýbrž se obávaly svého lidu, která má zaslouženou pověst svobodymilovného národa se slavnými revolučními tradicemi. V tom vězí jedna z nejdůležitějších příčin odhalené slabosti Francie.

Až bizarně a nanejvýš pokrytecky působí Molotovovo vyjádření "Sovětský svaz, věrný politice míru a neutrality, se nezúčastňuje války"; na fotografii se "nezúčastňují války" sovětští vojáci, kteří společně s německými okupují polské město Brest-Litevsk (Sovětský svaz zaútočil - po předchozích dohodách s nacistickým Německem - 17. září 1939 na Polsko a jeho východní polovinu anektoval). 

   Před francouzským lidem vyvstal nyní těžký úkol léčení ran způsobených válkou a spolu s ním i úkol obrození, kterého však nebude možno dosáhnout starými metodami.

   Německo dobylo ve válce proti Spojencům velkých úspěchů, ale ještě nedosáhlo svého konečného cíle - zakončení války za žádoucích podmínek. Říšský kancléř Německa se 19. června znovu obrátil na Anglii s výzvou k dohodě o míru, avšak anglická vláda, jak známo, odmítla tento návrh. Anglická vláda si vyložila tento návrh jako požadavek kapitulace Anglie a odpověděla vyhlášením, že bude pokračovat ve válce až do vítězství. Rozhodla se dokonce přerušit diplomatické styky se svým včerejším spojencem - Francií. To znamená, že anglická vláda se nechce vzdát svých kolonií, které má po celé zeměkouli, a ohlašuje svou připravenost vést i nadále válku za světovládu, nehledě na to, že po porážce Francie a po vstupu Itálie do války po boku Německa se tento boj stal pro Anglii značně těžším.

   Blíží se konec prvního roku evropské války, ale konec této války není ještě na obzoru. Mnohem pravděpodobnější je, že v daném okamžiku stojíme na prahu nové etapy zostření války mezi Německem a Itálií na jedné straně a Anglií, které pomáhají Spojené státy americké, na straně druhé.

   Veškeré zmíněné události nezměnily zahraniční politiku Sovětského svazu. Sovětský svaz, věrný politice míru a neutrality, se nezúčastňuje války. Naše vztahy k Německu, jejichž obrat nastal téměř před rokem, pokračují zcela ve smyslu stanoveném sovětsko-německou smlouvou. Tato smlouva, přísně dodržovaná naší vládou, odstranila možnost třenic v sovětsko-německých vztazích v souvislosti se sovětskými opatřeními, která byla provedena podél naší západní hranice a která zároveň zabezpečila Německu klidnou jistotu na Východě. Průběh událostí v Evropě nejen že neoslabil sílu sovětsko-německé smlouvy o neútočení, ale naopak podtrhl důležitost její existence i dalšího upevňování. V poslední době se v zahraničním, zvláště v anglickém a anglofilském tisku nezřídka spekulovalo o možnosti neshod mezi Sovětským svazem a Německem, přičemž snahou bylo postrašit nás vyhlídkou na rostoucí moc Německa. Jak z naší, tak i z německé strany byly tyto snahy nejednou odhaleny a odmítnuty jako ničemné. Můžeme pouze potvrdit, že podle našeho názoru základ vybudovaných dobrých sousedských a přátelských sovětsko-německých vztahů tvoří nikoli náhodné úvahy konjukturálního charakteru, nýbrž zásadní státní zájmy jak SSSR, tak i Německa.

   Je třeba rovněž uvést, že naše vztahy s Itálií se za poslední období zlepšily. Výměna názorů s Itálií ukázala, že v oblasti zahraniční politiky existují mezi našimi zeměmi dobré možnosti k zabezpečení vzájemného porozumění. Plně opodstatněné jsou také úvahy o posílení obchodních styků.

   Co se týče sovětsko-anglických vztahů, za poslední dobu v nich nedošlo k žádným významným změnám. Nutno přiznat, že po všech těch nepřátelských akcích Anglie proti SSSR, o nichž byla již nejednou řeč v Nejvyšším sovětu, bylo by těžké očekávat příznivý vývoj sovětsko-anglických vztahů, přestože jmenování pana Crippse velvyslancem v SSSR vyjadřuje snad přání Anglie zlepšit vztahy k Sovětskému svazu.

   Dovolte nyní, abych přešel k těm otázkám naší zahraniční politiky, jejichž úspěšné vyřešení v poslední době podstatně rozšířilo naše území a znásobilo síly Sovětského svazu. (Bouřlivý potlesk.)

   Není nutno, abychom zde podrobně uváděli, jak proběhlo připojení Besarábie a Severní Bukoviny k Sovětskému svazu. Příslušné dokumenty byly plně zveřejněny 28. června. V memorandu, které jsem předal rumunskému vyslanci v Moskvě panu Davideskovi, se navrhovalo:

   1.  Navrátit Besarábii Sovětskému svazu.

   2.  Předat Sovětskému svazu severní část Bukoviny.

   Jak známo, rumunská vláda přijala naše návrhy, a konflikt, který trval 22 let mezi Sovětským svazem a Rumunskem, se vyřešil mírovou cestou. (Potlesk.) Ukrajincům a Moldavanům, kteří tvoří většinu obyvatelstva žijícího na území Besarábie a severní Bukoviny, dostalo se možnosti, aby vstoupili do svorné rodiny sovětských národů a aby začali nový život - život národa osvobozeného od panství rumunských bojarů, statkářů a kapitalistů. (Dlouhotrvající potlesk.) Víme nyní, s jakou velikou radostí vstoupili obyvatelé Besarábie a severní Bukoviny do řad sovětských občanů.

   Připojením Besarábie se tak rozšířilo území Sovětského svazu o plochu 44 a půl tisíce kilometrů čtverečních se 3 milióny 200 tisíci obyvateli  a připojením severní Bukoviny o plochu 6 tisíc kilometrů čtverečních s více než 500 tisíci lidmi.

   Hranice Sovětského svazu se v souvislosti s tím posunuly na západ a dosáhly řeky Dunaje, který je po Volze největší evropskou řekou a jednou z nejdůležitějších obchodních cest pro řadu evropských zemí.

   Soudruzi, víte, že všechen sovětský lid s velkou radostí a uspokojením přivítal úspěšné, dlouho očekávané vyřešení otázky Besarábie. Naproti tomu musí naše vztahy s Rumunskem vejít nyní do zcela normálních kolejí.

   Přejdu k otázce našich vztahů s Litvou, Lotyšskem a Estonskem.

Sovětský svaz zaútočil též na Finsko (na fotografii finští kulometčíci). Místo bleskové akce se válka táhla přes čtvrt roku, během které Rudá armáda měla ztráty až 250 000 (!) vojáků. SSSR se nakonec podařilo anektovat pouze velmi malou část finského území; finský stát si zachoval svou nezávislost.

   V poslední době se dostala do nového světla problematika vzájemných vztahů Sovětského svazu a baltských zemí, neboť pakty o vzájemné pomoci uzavřené s Litvou, Lotyšskem a Estonskem nepřinesly náležité výsledky. Uzavření těchto paktů nevedlo, jak bylo třeba očekávat, ke sblížení Litvy, Lotyšska a Estonska se Sovětským svazem, protože se proti tomu postavily vládnoucí buržoazní skupiny těchto zemí. Tyto vládnoucí skupiny nejenže nešly cestou sblížení se Sovětským svazem, jak by se dalo očekávat po uzavření paktů o vzájemné pomoci, nýbrž vykročily na cestu zesílené nepřátelské činnosti vůči Sovětskému svazu, kterou prováděly tajně a za zády SSSR. K tomu využívaly tak zvanou Baltskou dohodu, v jejímž rámci byly původně členy vojenského svazku namířeného proti SSSR pouze Lotyšsko a Estonsko, jež se však koncem minulého roku přeměnila ve vojenský svazek, který zahrnoval kromě Lotyšska a Estonska rovněž i Litvu.

   Z toho vyplývá, že vládnoucí buržoazní skupiny Litvy, Lotyšska a Estonska prokázaly svou neschopnost uvést poctivě do života pakty o vzájemné pomoci uzavřené se Sovětským svazem a že naopak ještě zesílily nepřátelskou činnost vůči Sovětskému svazu. Neustále rostl počet důkazů, že vlády těchto zemí hrubě porušovaly pakty o vzájemné pomoci uzavřené se Sovětským svazem. Trpět takový stav bylo nadále už naprosto nemožné, zvláště za podmínek současné mezinárodní situace. Proto tedy následovaly vám známé požadavky sovětské vlády na změnu složení vlád Litvy, Lotyšska a Estonska a na vstup dalších jednotek Rudé armády na území těchto států.

   Důsledky těchto kroků naší vlády jsou vám známy.

   Nejvýznamnějším opatřením vlád v Estonsku, Lotyšsku a Litvě, vlád Sovětskému svazu přátelských, bylo uspořádání svobodných voleb do parlamentů. V červnu byly provedeny demokratické volby do Litevského sejmu, do Lotyšského sejmu a do Státní dumy Estonska. Volby ukázaly, že vládnoucí buržoazní kliky Litvy, Lotyšska a Estonska nevyjadřovaly vůli svých národů, že byly představitelkami pouze úzké skupiny vykořisťovatelů. Sejmy Litvy a Lotyšska i Státní duma Estonska, zvolené na základě všeobecného, přímého, rovného a tajného volebního práva, vyslovily již svůj jednomyslný názor na hlavní politické otázky. Můžeme s uspokojením konstatovat, že národy Estonska, Lotyšska a Litvy svorně hlasovaly pro své představitele, kteří se jednomyslně vyslovili pro zřízení sovětského řádu a pro vstup Litvy, Lotyšska a Estonska do rámce Svazu sovětských socialistických republik. Tím vztahy mezi Litvou, Lotyšskem, Estonskem a Sovětským svazem musí dostat nový základ. (Bouřlivý potlesk.)

   Nejvyšší sovět posoudí otázky o připojení Litvy, Lotyšska a Estonska k Sovětskému svazu na úrovni svazových socialistických republik. Není žádných pochyb, že připojení těchto republik k Sovětskému svazu zajistí jim rychlý hospodářský vzestup i všestranný rozkvět národní kultury, že připojením k Sovětskému svazu se mnohonásobně zvětší jejich síla, že vzroste jejich bezpečnost a zároveň že ještě více zesílí moc Velikého Sovětského svazu. (Bouřlivý, dlouhoneutuchající potlesk.)

   Připojení baltských zemí k SSSR znamená, že Sovětský svaz vzroste o 2 milióny 880 tisíc obyvatel Litvy, o 1 milión 950 tisíc obyvatel Lotyšska a o 1 milión 120 tisíc obyvatel Estonska.

   Tím, spolu s obyvatelstvem Besarábie a severní Bukoviny, vzroste obyvatelstvo Sovětského svazu přibližně o 10 miliónů lidí. (Potlesk.) Připočteme-li k tomu více než 13 miliónů obyvatel západní Ukrajiny a západního Běloruska, vyjde nám, že Sovětský svaz vzrostl za uplynulý rok o více než 23 miliony obyvatel. (Potlesk.)

   Nutno poznamenat, že devatenáct dvacetin veškerého tohoto obyvatelstva žilo již dříve v rámci SSSR, bylo však imperialistickými velmocemi Západu násilím odtrženo od SSSR ve chvíli jeho vojenské slabosti. Nyní se toto obyvatelstvo znovu spojilo se Sovětským svazem.

   Jak ukázalo sčítání obyvatelstva, Svaz sovětských socialistických republik může nyní hovořit mohutným hlasem ve jménu 193 miliónů obyvatel, nepočítaje v to přírůstek obyvatelstva v letech 1939 a 1940. (Dlouhotrvající potlesk.)

   Prvořadý význam pro naši zemi má skutečnost, že od nynějška se hranice Sovětského svazu přenesou na pobřeží Baltského moře. Zároveň naše země získá ty nezamrzající přístavy v Baltském moři, které jsme tolik potřebovali.

   Úspěchy zahraniční politiky Sovětského svazu jsou tím významnější, že toho všeho jsme dosáhli mírovou cestou, že mírové vyřešení náležitostí jak v baltských zemích, tak i v Besarábii se událo za aktivní účasti a podpory širokých lidových mas těchto zemí. (Potlesk.)

Zhruba čtvrt roku po tomto projevu odcestoval V. M. Molotov do Berlína, aby zde jednal přímo s Adolfem Hitlerem o další případné spolupráci mezi Sovětským svazem a Německem (o této události informoval též protektorátní tisk). Jednání dopadla neúspěšně a krátce po nich dal Hitler příkaz svým generálům k zahájení příprav k vojenskému útoku na SSSR.

   Nutno zároveň říci, že na vládu Sovětského svazu byla vložena veliká zodpovědnost za správné a organizované provádění praktických kroků, směřujících k politickému i hospodářskému přebudování nových sovětských republik.

   Na minulém zasedání Nejvyššího sovětu jsem hovořil o mírové smlouvě s Finskem. Uběhly více než čtyři měsíce od uzavření této smlouvy, která je celkem uspokojivě dodržována. Během tohoto období byla rovněž podepsána obchodní dohoda s Finskem, přičemž podle našeho názoru se hospodářské vztahy mezi našimi zeměmi mohou příznivě rozvíjet. Finská vláda přijala rovněž naše návrhy na demilitarizaci Alandských ostrovů a na zřízení sovětského konzulátu na těchto ostrovech. Pokud jde o další, pro obě strany příznivý rozvoj sovětsko-finských vztahů, ten závisí hlavně na Finsku. Je pochopitelné, že nezastaví-li některé elementy finských vládnoucích kruhů represívní opatření proti společenským vrstvám Finska, které se snaží posílit dobré sousedské vztahy k SSSR, mohou se vztahy mezi SSSR a Finskem zhoršit. (Smích. Potlesk.)

   Molotov se ve svém projevu dále zabýval vztahy Sovětského svazu k Norsku a Švédsku, dále k Jugoslávii, Bulharsku, Turecku a Íránu a mluvil rovněž o vztazích k Japonsku. Poté pokračoval:

   U našich vztahů ke Spojeným státům americkým se nebudu zdržovat, už jenom proto, že o nich nelze říci nic dobrého. (Smích.) Dozvěděli jsme se, že komusi ve Spojených státech se nelíbí úspěchy sovětské zahraniční politiky v Pobaltí. Musím však přiznat, že nás tato okolnost moc nezajímá (smích, potlesk), protože se svých úkolů zhostíme i bez pomoci těchto nespokojených pánů. (Smích, potlesk.). Avšak okolnost, že ve Spojených státech úřady nezákonně zadržely zlato, které naše Státní banka nedávno koupila od litevských, lotyšských a estonských bank, vyvolala z naší strany ten nejenergičtější protest. V tomto případě můžeme pouze připomenout jak vládě Spojených států, tak i vládě Anglie, která se vydala na tutéž cestu, jejich odpovědnost za tyto nezákonné činy.

   Pokud jde o naše vztahy s velkou nacionální Čínou, vedoucí boj za svou existenci, udržely si svůj dobrý sousedský a přátelský ráz, vyplývající ze sovětsko-čínského paktu o neútočení.

   Dovolte, abych zde ukončil své poznámky, týkající se našich vztahů s různými zeměmi.

   Zbývá mi říci několik slov o všeobecné perspektivě vývoje mezinárodní situace.

   Změny, k nimž došlo v Evropě v důsledku velikých úspěchů německých zbraní, nelze nikterak považovat za takové změny, které by již slibovaly blízký konec války. Události způsobily, že jedna strana, jmenovitě Německo, výrazně zesílila v důsledku svých válečných úspěchů, kdežto druhá strana už nepředstavuje jednotný celek, přičemž, pokud jde o Anglii, znovu vzrostly její obtíže při pokračování ve válce, zatímco Francie, která z války vystoupila, prožívá po porážce těžkou krizi. Zesílení jedné válčící strany a oslabení druhé válčící strany má výrazný ohlas nejen v Evropě, ale i v ostatních částech světa. Mezi poraženými jsou, kromě Francie, i malé země Belgie a Holandsko, které mají velké koloniální panství, jež už nemohou bránit s dřívější silou. Následkem toho se stále zostřuje problém znovurozdělení kolonií. Imperialistické choutky vzrůstají nejen ve vzdáleném Japonsku, nýbrž i ve Spojených státech amerických, kde je nemálo lovců maskujících své imperialistické plány reklamní starostí o zájmy veškeré západní polokoule, kterou jsou si ochotni tito pánové přivlastnit se všemi jejími početnými republikami i koloniálními državami jiných států na ostrovech, přiléhajících k americké pevnině. To vše s sebou nese hrozbu dalšího rozšiřování i dalšího rozdmýchávání války, jež by se mohla přeměnit ve světovou imperialistickou válku.

   Za těchto podmínek musí Sovětský svaz projevit zvýšenou bdělost nad svou vnější bezpečností, nad upevněním veškerého svého vnitřního i zahraničního postavení. Zavedli jsme přechod ze sedmihodinového na osmihodinový pracovní den i další opatření, neboť počítáme s tím, že je nutno zajistit další, ještě mohutnější vzrůst obranné i hospodářské síly země, provést účinné upevnění kázně všech pracujících, usilovně působit ke zvýšení produktivity práce v naší zemi. Máme mnoho nových úspěchů, ale nehodláme se s nimi spokojit. Abychom zajistili další potřebné úspěchy Sovětského svazu, musíme mít stále na paměti slova soudruha Stalina, že "je nutno všechen náš lid udržovat ve stavu mobilizační připravenosti tváří v tvář vojenského útoku, aby žádná ´nahodilost´ ani žádné triky našich zahraničních nepřátel nás nemohly překvapit". (Dlouhotrvající potlesk.) Budeme-li všichni mít na paměti tuto naši svatou povinnost, pak nás žádné události nepřekvapí a dobudeme nových a ještě slavnějších úspěchů Sovětského svazu. (Bouřlivé, dlouhotrvající ovace. Všichni vstávají.)

Zdroj: Pakty Stalina s Hitlerem, Toman Brod, str. 92 - 98, Praha 1990